Výstava představuje uměleckou tvorbu žen, a to od středověku až do konce 19. století, přičemž ukazuje osobitou povahu ženské tvorby, zejména v malířství, sochařství, kresbě i grafice a dále také v oblasti užitého umění, čímž odkrývá druhý, méně známý, příběh dějin umění. Pozornost je zaměřena na charakteristiku prostředí, ve kterém umělkyně tvořily; též jsou ukázána témata, která ženy ve svých dílech zpracovávaly.
Poprvé je ke spatření souborná přehlídka žen – umělkyň, jež působily ve střední Evropě, v Nizozemí a na území dnešní Itálie v období 1300–1900. Časově je expozice dovedena právě do této doby, jelikož tehdy se situace ženy – umělkyně mění: postupně jim byl umožňován přístup na umělecké akademie a umění se kromě aristokratek začaly věnovat i ženy z měst. Svoje uplatnění tak měly umělkyně čím dál více ve svých rukou a postupně se začaly etablovat profesně i společensky. Jen málokterá ale vedla dílnu jako její mistryně.
Téma výstavy nechává vyniknout poselství: gender sice ovlivňuje charakter tvorby a donedávna zásadně limitoval i možnosti prosazení ženy a jejího vzdělání, ale důležitý je talent a vůle prosadit se v dosavadně v mužském světě.
